Kája Sedláčků - místa odpočinku, aneb taky se zde můžete posadit!

pravidelně a s láskou se ztrácím ve městě, které je mi známé. pravidelně a s láskou se také v tom stejném městě hledám. nacházím pak různé věci, různá místa a důvody, proč na nich setrvávat. poznáváme se s libercem skrze místa k zastavení, pobývání, posezení. jako hrabalovský čtenář zkoumá v ústech pečlivě slovo jako bonbon, já vychutnávám zabřednutí do fyzikality města, když zapadnu do pozadí, stanu se součástí kulisy, kterou nás obklopuje. i lavička může být událost, zvlášť když se na ní zrovna nic neděje. místa zvolená pro účely této instalace jsou mým osobním kurátorským výběrem, a tedy nemusejí zcela rezonovat s vámi ostatními, pokud se vydáte po mých stopách. možná ale není nutné, abyste mě stopovali. možná postačí, když si sami najdete své vlastní místo k sezení. na chvilku.

Kája Sedláčků
říkám si přítel všech lidí dobré vůle a zabývám se maličkostmi a malichernostmi. umím roztřídit pytel těstovinových písmenek a udělat z nich psací stroj. umím odlít kostku soli a zamíchat ji mezi vaše kostky cukru. umím odvyprávět příběh skrze smirkový papír. ale hlavně se umím nadchnout pro cokoli, co si sama najdu, cokoli, co si na moment přivlastním, byť i jen očima, cokoli, co se mi ve veřejném prostoru nabízí. veřejný prostor je moje hřiště a já si jen hraju. a protože to nikoho neobtěžuje, hraju si už navždy.