~
Sabina Falcmanová
Výstava potrvá od 28. srpna do 24. října 2026
Výstava Sabiny Falcmanové vychází z krajiny Lužických hor, z její proměnlivosti, vrstevnatosti
a schopnosti ukládat v sobě stopy času. Autorka se ve své práci dlouhodobě zabývá místy
v procesu proměny, jejich pamětí, atmosférou a vztahem člověka k prostředí, které obývá. Krajinu
přitom nevnímá pouze jako konkrétní prostor, ale jako živou strukturu, v níž se neustále prolínají
přírodní procesy, lidská činnost, vzpomínky a představy.
Inspirace Lužickými horami se v autorčině práci neprojevuje pouze jako zobrazování konkrétní
krajiny. Spíše se propisuje do způsobu, jakým o ní přemýšlí. Zajímají ji její materiály, struktury,
procesy i neustálá proměna. Geologické vrstvy, lidské zásahy i stopy zanikajících míst se zde
stávají podnětem k vytváření nových vztahů mezi jednotlivými objekty.
Ty jsou v rámci výstavy doplněny autorčinými texty. Autorka se vedle vizuální tvorby věnuje také
literatuře a jazyk se pro ni stává dalším způsobem, jak zachytit zkušenost místa. Slovo a objekt
zde nestojí proti sobě, ale vzájemně se doplňují a posouvají význam toho druhého. Text může být
stejně jako materiál nositelem paměti, atmosféry nebo určitého napětí, které nelze jednoduše
převést do obrazu. Výstava se tak pohybuje mezi konkrétní zkušeností krajiny a její imaginací. To,
co je možné vnímat dotykem a pohledem, se zde setkává s tím, co existuje pouze jako vzpomínka,
představa nebo slovo.
Sabina Falcmanová:
Sabina Falcmanová je absolventkou Ateliéru skla na UMPRUM, kde během studia absolvovala také roční stáž v Ateliéru malby
Jiřího Černického. Předtím studovala design světelných objektů na Střední uměleckoprůmyslové škole v Kamenickém Šenově. Pochází ze severních Čech, z regionu dlouhodobě spjatého se sklářskou tradicí, která významně ovlivnila její umělecké směřování. Ve své tvorbě se zabývá fenomény brownfieldů, geniem loci a přírody v jejích živelných podobách, přičemž
tato témata často propojuje s otázkou vlastní identity. Pracuje především v médiu asambláže, sochy a umělecké instalace.
Ráda experimentuje s novými výtvarnými technikami a neobvyklými materiály, mezi něž patří například ropa, tavený čedič, asfalt nebo stromová pryskyřice. Významnou součástí její
práce jsou nalezené objekty a recyklované materiály. Ve svých dílech záměrně vytváří napětí mezi přitažlivostí a odpudivostí a hledá způsoby, jak prostřednictvím instalace vtáhnout diváka do určité atmosféry a přivést jej k tématu spíše prostřednictvím bezprostřední zkušenosti než jednoznačného výkladu.