Cyril Jakubička - Traphouse

Díla vychází z uvažování o malbě jako o otevřené struktuře, nikoli jako o uzavřeném povrchu, ale jako o prostoru, do něhož vstupují materiál, hmota i prvek chyby.

Objekty se pohybují na hranici mezi nástěnnou asambláží a postmalířským objektem. Obraz zde ztrácí svou stabilitu a přestává být pouhou plochou. Proměňuje se v objekt, který má vlastní fyzickou přítomnost a nese stopy procesu svého vzniku. Malba se tak stává věcí a věc si zároveň uchovává paměť obrazu. Důležitou roli hraje práce s chybou, narušením a nejednoznačností, které otevírají dílo směrem k procesu a zpochybňují jeho uzavřenost.

Malba přechází do reliéfu a objektu, aniž by zcela opustila svůj obrazový základ. Nejde o jednoznačný posun od obrazu k věci, ale o trvalé napětí mezi oběma polohami. Díla se pohybují na hraně mezi plochou a prostorem, mezi reprezentací a fyzickou přítomností, a zůstávají otevřeným procesem spíše než uzavřeným celkem.